|
|
Arbitráž - rozhodčí řízení
- rozhodčí řízení se nejvíce blíží řízení soudnímu – litigaci
- je upraveno zák. č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů v účinném znění
- řízení je zahajováno na písemný návrh
- za řízení je placen poplatek, obvykle 3% z hodnoty předmětu sporu
- v rozhodčím řízení je na základě sjednané rozhodčí smlouvy rozhodováno o majetkových sporech, kde by jinak byla dána pravomoc soudu, a ve sporech, kde lze uzavřít smír
- rozhodčí smlouva (doložka) může uzavřena jak pro spory budoucí, tak pro spory již mezi stranami existující
- rozhodce je soukromá osoba, musí být na účastnících nezávislý a nestranný
- spor může rozhodovat buď zákonem zřízený stálý rozhodčí soud nebo rozhodce ad hoc
- výsledkem rozhodčího řízení je pro strany sporu závazný rozhodčí nález, jehož vykonatelnosti se oprávněná strana může domáhat
- rozhodují 1- 3 rozhodci, řízení může být stranami sjednáno jako jednoinstanční bez možnosti přezkoumání
- řízení je neveřejné, rozhodce je vázán mlčenlivostí
- rozhodčí řízení se koná v místě dohodnutém stranami, nejde-li o rozhodnutí před tzv. stálým rozhodčím soudem
- strany mají v rozhodčím řízení rovné postavení a musí jim být dána plná příležitost k uplatnění svých práv
- jednání je zpravidla ústní
- na základě výslovné dohody stran nemusí být nález odůvodněn
- po dohodě stran rozhodce nemusí rozhodovat na základě příslušného hmotného právního předpisu, ale podle zásad spravedlnosti, tzv. ekvity
- rozhodčí nález je prozatím v rámci alternativních řešení jediným mezinárodně uznávaným a vykonatelným titulem
- rozhodčí řízení ulehčuje a urychluje situaci stranám, kterým opravdu jde o nalezení pomoci ve sporu
- na mezinárodním poli je Česká republika vázána Evropskou úmluvou o obchodní arbitráži publikovanou ve Sbírce zákonů pod č. 176/1964 Sb., Úmluvou o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů uzavřenou v New Yorku 10.6.1958, publikovanou ve Sbírce zákonů pod č. 74/1959 Sb.
|
|
